Trenér Tomáš Martiník dovedl českou juniorskou reprezentaci ke čtvrté medaili v historii. Na šampionátu v Lahti ale mířil spolu se svým týmem výše, jak prozradil v detailním rozhovoru po mistrovství světa.
Tomáši, jste doma z Lahti. Jak teď s drobným odstupem hodnotíte celý šampionát?
Je těžké hodnotit šampionát, kde získáte bronzovou medaili, a to čtvrtou v řadě, na němž ale cílíte na finále, které vám uteče v prodloužení a vy ten svůj cíl a sen úplně nenaplníte. A to i přesto, že předvádíte na hřišti takové výkony, že ve třech zápasech s týmy z top čtyřky je ve všech jasně přehrajete... Jsem jednoznačně spokojen s tím, jak jsme šampionát odehráli, jak jsme se prezentovali na hřišti, ale i mimo něj, jak fungoval tým a co všechno dokázaly hráčky pro úspěch udělat. Tady není moc o čem, holky do toho šly na maximum a daly tomu všechno, co v danou chvíli mohly a uměly.
Co podle vás šampionát ukázal?
Znovu ukázal, že top 4 je nejen uskočená, ale taky hodně vyrovnaná a zároveň je možné všechno. My jsme dokázali dvakrát jasně přehrát Švýcarky, které více než srdnatě vzdorovaly v semifinále Švédkám (prohrály 3:4 a nebyly daleko od vyrovnání), které zase dva dny předtím nedaly sebemenší šanci domácím Finkám a rozstřílely je 9:3. Z toho je vidět, že od té nejvyšší mety ke zklamání ze čtvrtého místa je poměrně blízko a získat medaili není až taková samozřejmost – třeba Švýcarky na ní čekají už 8 let. Takže zklamání z toho, že jsme nedokázali navázat na minulou účast ve finále, určitě je, měli jsme na to to zvládnout a měli jsme to zvládnout, což se bohužel nepodařilo. Každopádně zisk medaile a hlavně předváděný herní projev týmu mi osobně brání v tom považovat šampionát za neúspěšný. Druhým aspektem, tím pozitivním a za mě v téhle kategorii i tím důležitějším, je skutečnost, že řada hráček z tohoto týmu ukázala schopnosti a potenciál k tomu, že mohou plynule naskočit i do ženské reprezentace. Jsem přesvědčen, že tu šanci dřív nebo později jednoznačně dostanou. A o tom celý juniorský cyklus je.
Na turnaji vás zdobila především defenziva. Pouze osm inkasovaných branek je skvělé číslo. Pracovali jste na této stránce hodně?
Hra do obrany je základ a důležitý aspekt pro úspěch na podobných akcích. Nicméně, naším záměrem nebylo hrát defenzivně a soustředit se jen na obranu. Tohle není, nebylo a nebude naše herní nastavení. Naším cílem a záměrem bylo hrát maximálně aktivně, kvalitně na míčku a v útočném pásmu, využívat vyšší napadání, pressing... a přitom mít co nejlépe zvládnutou hru v obraně, po ztrátě míčku, pod tlakem soupeřek. V týmu byly hráčky, se kterými jsme si mohli dovolit hrát odvážněji, a myslím si, že to bylo na hřišti vidět. Samotné defenzivní činnosti jsme se věnovali průběžně po celý dvouletý cyklus. Máme už nějakou dobu nastavené herní principy obranné hry. Věci, které jsou pro naši hru typické a kterým věříme, že jsou klíčem k úspěchu. Hráčky je postupně vstřebávaly, dostávaly si je pod kůži a zjišťovaly, že tímto způsobem hry jsme konkurenceschopní. Na MS jsme se o tuto kompaktní a důraznou obranu mohli jednoznačně opřít. Bylo skvělé vidět, jak jsme i týmy z top čtyřky nepouštěli do šancí, uhrávali jsme individuální souboje 1:1 a soupeřky si s námi v útoku moc nezahrály.
Jak jste prožíval zklamání ze semifinále, protože tam jste rozhodně nebyli horší. Naopak. Osobně jsem snad nikdy neviděl od reprezentace proti týmu z top čtyřky tak suverénní výkon...
V první chvíli bylo zklamání veliké a bylo těžké se s tím smířit. Vidět to bylo především na hráčkách, protože i ony si uvědomovaly, že k tomu, abychom se do finále probojovali, nebylo daleko, a že jsme měli na to to zvládnout. Řekl bych to tak, že my jsme ten zápas zvládli velmi dobře odehrát, ale bohužel jsme ho nedokázali vyhrát. Věděli jsme, že z nás mají Finky velký respekt, že nepůjdou do otevřené hry. Jednoduše šly utkání vyhrát, a tomu uzpůsobily vše. Hrály víceméně na dvě pětky, do té první "nacpaly" to nejlepší, co mají, hrály zataženěji apod. My jsme tohle víceméně tušili a i naše nastavení do zápasu bylo jít jej hlavně VYHRÁT. Přizpůsobili jsme tomu taktiku hry, match up, střídání jednotlivých pětek, zaměřili jsme se na osobní bránění jejich nejlepší hráčky. Myslím si, že jsme pro úspěch v tomhle duelu udělali hodně a hlavně jsme to pak dokázali přenést na hřiště. Po velkou část duelu jsme byli aktivnější, soupeřky jsme nepouštěli do gólových šancí a sami jsme si jich dokázali vytvářet dostatek. Terka Matýsková v utkání úplně vymazala schopnosti jejich top hvězdy Miisy Turunenové, nepustila ji takřka do ničeho. V obraně jsme byli důrazní, kompaktní, dokázali jsme hrát rychle a přesně na míčku, bylo na nás vidět herní sebevědomí a touha vyhrát.
Důvod, proč jsme to nedotáhli, byl za mě jednoduchý a jasný....střelecká (ne)efektivita a kratinká ztráta orientace v klíčovém okamžiku v prodloužení (špatně přebraná standardní situace). Góly, ty my dávat umíme, i na tomto turnaji jsme to ukázali, dali jsme jich nejvíc za všech, ale neumíme je prostě dávat v těch klíčových momentech, pod tíhou okamžiku. Nemáme pro tyto situace v sobě ještě tu správnou kvalitu, klid i rozhodnost....ale ta se musí nejen naučit, nadrilovat, ale taky získat zkušenostmi z takových zápasů.
V boji o bronz jste podruhé na turnaji zdolali Švýcarsko. Co bylo podle vás klíčem k tomuto triumfu?
Rozhodující k našemu triumfu bylo především to, v jakém nastavení se podařilo hráčkám do zápasu nastoupit. Nechaly zklamání ze semifinále na hotelu a do autobusu už nastoupily s jednoznačným cílem: "bronzová medaile je taky medaile, my ji chceme na krku, takže si pro ni jedeme"! Tím klíčem pak byl asi začátek utkání a celkový herní projev v první třetině. Od začátku jsme hráli častěji a kvalitně na míčku, vytvářeli si šance, dostali jsme se do vedení, které jsme na konci části navýšili. Celkově jsme Švýcarkám moc nedovolovali. Průběh začátku klání byl dost odlišný, než v základní skupině, kdy nás Švýcarky právě v první periodě nepouštěly do hry, vyčkávaly a otupovaly naši aktivitu a hru na míčku. Tentokrát jsme si to pohlídali na balonku my, vedení v zápase nás uklidnilo a troufnu si říct, že při hře pět na pět jsme Švýcarky k ničemu nepustili. Dostat nás pod tlak se jim podařilo pouze při hře bez brankářky, kterou i díky naší dominanci "musely" zkusit už i na konci druhé třetiny.
Tým také skvěle fungoval, vzniklo doslova rodinné prostředí. Jak jste vnímal tento fakt a jak velký to mělo vliv na vaše výkony?
Já se vždycky docela bráním termínu "rodina nebo rodinné prostředí", ale naším záměrem a cílem je hráčkám připravit takové prostředí, kde se budou cítit příjemně, bez zbytečného stresu a budou mít k dispozici vše potřebné, co jim pomůže být co nejlépe připravené k zápasům. Naopak vyžadujeme po hráčkách, aby fungovaly podle našich a týmových potřeb. Dochvilnost, připravenost, soustředěnost. Důležitým tématem pak je týmová dynamika a to, jak funkční kolektiv si dokáží hráčky mezi sebou vytvořit, jak vzájemně spolupracují, komunikují, navzájem se motivují a jak dokáží táhnout za společným cílem. Snažíme se vytvářet prostředí a nabádat je k tomu, že je to jejich hra, jejich tým, jejich případný úspěch, takže si mnohé věci musí řešit v první chvíli mezi sebou. S velkou radostí i obdivem musím říct, že tento cyklus byl v tomto aspektu naprosto výjimečný. Za celé dva roky jsme nemuseli řešit nic mimořádného, přístup hráček k tréninkům i věcem kolem byl velmi dobrý, a už od začátku cyklu jsme cítili, že holky spolu dokáží komunikovat a vytvořily si velmi funkční kolektiv. To, jak pak spolu fungovaly na závěrečném kempu a na MS, bylo nejen krásné prožívat, ale nakonec to bylo i výrazným faktorem k úspěšným výkonům. A třeba týmová oslava na hotelu po zisku medaile, to byla od hráček jedna velká TÝMOVÁ paráda.
Pro vás to byl čtvrtý cyklus, čtvrtý šampionát a čtvrtá medaile. Jak byste zhodnotil průběh a odvedenou práci z celého cyklu?
Jsme moc rádi, že i tentokrát jsme dokázali na mistrovství světa uspět a přivézt medaili. To, že je to už čtyřikrát po sobě, je za mě skvělá vizitka především pro generaci hráček poslední doby. Je vidět, že tady v Česku máme a umíme společně vychovávat florbalistky schopné obstát v mezinárodní konkurenci, hráčky s velmi dobrými dovednostmi a s vítězným charakterem. Tahle dobrá práce už nějakou tu dobu začíná především v klubech, kde se čím dál lépe daří nadějné hráčky postupně formovat, motivovat a směřovat k další práci, která může vést třeba až do juniorské reprezentace. Takže náš velký dík za úspěchy juniorské reprezentace směřuje i do klubů.
Je něco, co byste chtěl za sebe na závěr celého šampionátu i cyklu říci?
Chtěl bych za sebe moc poděkovat všem kolegům a lidem kolem reprezentace juniorek za to, jaké podmínky, servis a práci pro tým nejen na MS poskytovali. A velké, opravdu velké díky i pro rodiče, příbuzné a fanoušky, kteří do Finska dorazili a podporovali nás. Upřímně, něco jsme tušili, ale naše očekávání byla jednoznačně překonána a to, kolik českých fanoušků nakonec přijelo a co pro holky dokázaly v hale vytvořit, bylo fantastické. Nám se v tom hrálo skvěle, cítili jsme velkou podporu. Mrzí nás, že jsme jim nedopřáli možnost nás podporovat až do finále, ale i tak věřím, že jsme jim s holkama připravili zážitky, na které jen tak nezapomenou. Děkujeme moc.